Babka a muž
BABKA A MUŽ
Přišla babka s kosou k muži,
dech jemu se náhle úží,
vroucně hlesl, babo stůj,
v mysli vidí život svůj,
baba stojí v koutě tiše,
muž poprosil, odpusť pýše,
která duši objímala
i závist nebyla malá,
místo abych láskou byl,
zlobou též jsem někdy žil,
očistil svou špínu v duši,
hle, andělé nejsou hluší,
roztáhli své bílé peří,
vždyť muž jim teď zase věří,
s něhou vzali jej v své dlaně,
odnesli ho tam kde dané,
babka s kosou usmála se,
měla trochu vtipu v hlase,
dobře jsem ho postrašila,
duše je tam, tam kde měla.