Rytíři žijí
RYTÍŘI ŽIJÍ
Hle, doba tato těžkosti nese,
mnohý pak člověk hrůzou se třese
i křehké ženy v srdci tvrdnou radši,
pro sebe míní, síla na vše stačí,
s muži boj často cíleně svádí,
svou slabost v nitru nemají rády,
však jejich život vůbec šťastný není,
něha a láska upadly v zapomnění,
praktičnost, majetek vládne ženské duši,
jak cítit štěstí vůbec netuší.
Hle, žijí muži, jenž vznešené klady nosí,
jsou jako růži ranní kapky rosy,
vlastnosti jejich králové jistě mají rádi,
šlechetností, úctou kol sebe hladí.
Zázrak se stane, kdopak to tuší?
Ty tvrdé ženy odkryjí duši,
princezny vzkvetou , srdce se mění,
štěstíčko vytryskne z hlubin zapomnění.