Moucha
MOUCHA
Na stole jsou drobky z jídla,
mouchy k letu zvedly křídla,
pomalu tiše snesly se dolů,
usedly na jídlo na desku stolu.
Pokoj je bez hospodáře,
tak nacpaly si obě tváře,
packy hrabou zbytky housky,
každá hltá velké kousky.
Vtom cosi padlo na křídla
a skupina hned prořídla,
ach, nenavrátí nikdo zpátky
život žádné kamarádky!
To mouchu vedlo k zamyšlení,
proč se život ve smrt změní,
až podnikne příští túru
i její nohy budou vzhůru!
Loupení už bylo dost,
chce být tady milý host,
než smrt a nacpané tváře,
chce přátelství hospodáře.
Tak vylezla ze své skrýše,
k jeho uchu slétla tiše,
vše se vmžiku ukáže,
nabídla mu masáže.
Setrvala v hrozném tichu,
hospodář se dal do smíchu,
nastavil jí svoje záda,
seskočila na ně ráda.
Pilná je při zvláštním díle,
on pak dělá, co jí milé,
na stůl drobí kousky housky,
nabízí jí chutné kousky.