Sáňky - malované čtení
Sáňky
V tmavém sklepě stojí stojany se zavařeninami a na zemi vedle nich odpočívají věci, které čekají, až přijde jejich čas. 
, 
i koloběžka upadly do tvrdého spánku a 
přemýšlí o zimě.
„Už aby byl zase sníh,“ povzdechly si . Vzhlédly malým 
k obloze a hledaly první 
. Vtom si vzpomněly na rychlou jízdu z kopce a smích 
. „Juchů,“ zvolaly a poskočily.
Z rohu sklepa se ozval ospalý hlas. „Proč mně budíš?“ řekl přísně , který se probudil ze sladkého snění.
se zatvářily provinile. „Promiňte, pane, že Vás budíme, ale hodně se těšíme, až povezeme .“
„Na rozbitých nikdo jezdit nebude,“ zabručel .
si všimly prasklých popruhů na zádech, tak posmutněly. „To už na nás nepojedou,“ vzdychly.
„Zapomněly jste na šikovné nářadí?“ ozvalo se ze tmy.
a se zadívaly ke 
a přemýšlely, odkud hlas přichází.
Vtom ze skříňky vyskočilo 
a 
. „Klep i klep,“ prozpěvovalo si . „Ťuk a ťuk,“ přidaly se .
se usmály. „Do práce kamarádi,“ zvolaly a nastavily svoje záda.
„Ťuk, ťuk, klep,..., klep, ťuk, ťuk,“ broukaly si i a připevňovaly popruhy.
„La, la, la,“ šeptaly a usmívaly se.
vklouzly do dřeva a začaly zívat. „Už buďte tiše, jdeme spát!“
„Hotovo?“ zeptaly se .
se uklonilo. „Přeji Vám juchací jízdu,“ řeklo.
si prohlédly svoje záda a usmály se. „Díky.“ Podívaly se vzhůru a vesele zamrkaly. „Juchů, padají .“